Ondřej Kocur: Ze dna, přes YesChips až k Food Akcelerátoru

Ondro, my jsme avizovali, že jsi spoluzakladatel YesChips. Zajímalo by mě, kdo byl Ondřej Kocur před tím, než se stal tím člověkem, který představoval YesChips.
Vystudoval jsem SPŠ Stavební v Ostravě. To mě nebavilo a věděl jsem, že to není pro mě. Potom jsem nastoupil na VŠB, zase obor stavařina. Nicméně narodilo se mi první dítě a začal jsem řešit, jak si zařídit život. Nastoupil jsem do práce a byl jsem pravou rukou majitele jedné firmy, který měl benzinku a restauraci. Tehdy jsem se poprvé setkal s podnikáním.

Pak jsem se rozhodl, že budu podnikat sám, ale to bylo v době, kdy těsně začala krize. S bankou to nedopadlo, ale během toho jsem odepsal na dva inzeráty a vyšlo mi angažmá v Huilty, to je jedna z největších firem v oboru stavebnictví. Bylo to o obchodu, prodával jsem veškerou technologii pro stavařinu. Tím, že je to prémiová značka, je trénink lidí hodně zajímavý. A byla to právě i pro mě velká zkušenost díky mému trenérovi.

Narození dítěte tě poslalo dělat obchod?
Mě to bavilo od začátku. Bylo mi možná deset let a objevil jsem jeden obchůdek, kde mi prodali petardy. Nakoupil jsem to ve velkém a „dealoval“ jsem je kamarádům (smích).

Dostal ses tam i k tomu, jak se dělá marketing?
Tam je to zvláštní styl a určitě jsem se v tomto směru i něco naučil. Marketing  jsou tam obchodníci, kteří komunikují se zákazníky. Oni představují Huilty. To mi vyhovovalo a to jsme pak i přeměnili v YesChips.

Co bylo pak?
Měl jsem menší krizi, kdy jsem si sáhl téměř na dno. Musel jsem jít k jednomu svému zákazníkovi, že bych potřeboval „zachránit zadek“. Dělal jsem pomocnou ruku slovenským elektrikářům na Nové huti. Ale je dobré si to zažít.

Jak ses dostal k chipsům?
Když jsem skončil u elektrikářů, nastoupil jsem do firmy s nářadím pro specialisty na trubky. Tam jsem měl k dispozici dodávku a jezdil po zákaznících. Během toho jsem byl s kamarádem na pokeru. Borec přinesl nějaké chipsy a dal všem ochutnat. V tu chvíli měl každý u stolu svůj balíček a „futroval“ ho. Já se ptal – kde to koupím? To nekoupíš, jen na Facebooku napíšeš klučinovi, ten to prodává. Napsal jsem mu druhý den, že jsem schopen distribuovat jeho produkt do kina. Bral jsem deset, dvacet, sto, dvěstě kusů. Když jsem vzal dvě stě padesát, tak mi řekl, že to bude vyrábět tři týdny. Tak jsme se nějak shodli na tom, že by bylo dobré s tím něco udělat, protože jsme viděli, že potenciál to má. Založili jsme firmu, já si vzal úvěr a on měl know-how. Začali jsme vyrábět v malé výrobně.

Tys byl konzument, využil jsi toho, co jsi se naučil. Ale kdo byl tvůj odběratel?
Vešel jsem do obchodu se zdravou výživou, to byl původní zákazník. Kavárny, vinárny. Kamarád to dostal do Prahy a to už mělo jiné obrátky, než tady na Moravě. Tam se na to dívali jinak.

Tys tomu produktu tak věřil, že jsi byl schopen a ochoten si vzít půjčku?
Bylo to šílené. Když jsem viděl ten produkt na pokeru, tak jsem si dokázal představit, že se prodává všude.

Chystá se web na podporu nových podnikatelů – od kdy má být tento produkt se vším všudy vykopnut?
Chtěli bychom 1. září, musíme doladit smlouvy pro malé výrobce. Bude to takový Food Akcelerátor, nic takového tady zatím není.

Co bylo pro tebe klíčové ve tvé kariéře?
Asi abych se se vším radil se svým advokátem (smích).

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/ondrej-kocur/