Jiří Klein: Baví mě je motivovat nejen aby pracovali, ale aby byli šťastní i v životě

Nejprve jste byl u Policie, pak v komerční sféře a pak jste se opět vrátil k Polici. Jak vidíte svou cestu?
Moje cesta je zvláštní tím, že jsem byl 21 let u PČR, pak jsem odešel do soukromé firmy, která se řídila svobodnými principy řízení. To mě velmi oslovilo. Byla to úplně jiná práce při srovnání s PČR, která je hodně byrokratická. Můj šéf je skvělý člověk. Ale bohužel, po dvou letech mi onemocněli rodiče. Hledal jsem způsob, jak jim být blíž a tak jsem využil příležitosti, že bylo vyhlášeno výběrové řízení na místo ředitele Městské policie v Novém Jičíně. Výběrové komisi jsem se zalíbil, vybrali mě a dnes jsem tam čtyři roky.

Bylo něco z policejní kariéry, co jste mohl využít ve firmě?
Jako řadový policista jsem pracoval pouze čtyři roky, potom jsem se dostal do vedoucí pozice, takže jsem řídil lidi. Nejvíce to bylo přes 60 lidí na Okresním ředitelství v Novém Jičíně. Měl jsem zkušenosti s řízením kolektivů, oddělení a skupin. Také jsem vystudoval obor Řízení lidských zdrojů – personalistika. Ten název nesnáším, protože lidi jsou lidi a ne nějaké zdroje. Chtěl jsem vždy vést lidi, baví mě je motivovat nejen aby pracovali, ale aby byli šťastní i v životě.

Co všechno jste si vzal ze soukromé sféry a aplikoval do nové pozice?
Já jsem byl strašně natěšený, že tam hned způsobím revoluci a že dokážu všechny ty principy uplatnit. Ale tak jednoduché to není. Začal jsem velit jednatřiceti lidem a ty jsem měl přesvědčit na novou filozofii. Začal jsem postupně, dělal jsem s každým dvouhodinový pohovor o tom, co je posunuje dál, co by chtěli změnit, co by chtěli dělat lépe, jakou techniku by si představovali. Postupně jsem činil jednotlivé kroky k tomu, že jsem jim dával poměrně velkou volnost v tom, co budou v pracovní době dělat. Já jim řeknu, že je problém v té oblasti, ať přijdou s nějakým nápadem, jak bychom to mohli udělat. Nechám je vymyslet samotné opatření. Pak se o tom pobavíme, jak to zafungovalo. Vždy jim ale nabídnu svou pomoc.

Co je klíčem k tomu, proč se tak daří nabírat u vás lidi? Není to i prací na vašem proslulém facebooku, který se stal jistým fenoménem?
Je to jedna z věcí. Sociální sítě nám velmi pomáhají budovat dobré jméno, značku. Samozřejmě musíme řešit i ty negativní věci,  recidivisty nebo lidi, kteří nehodlají respektovat zákony, ty musíme umravnit, ale pro všechny ostatní bychom měli být pomocníci a vycházíme jim vstříc. Žádosti nám chodí proto, protože lidé prostě chtějí být členem takového týmu. Když se někdy podíváte na reakce občanů, jsou velmi pochvalné.

Kdybyste si představil, že je mi dvacet let. Bylo by něco, co byste mi doporučil?
Hodně záleží na tom, jak máte nastaveny priority, jak jste sociálně spěl. Na začátku kariéry se člověk potřebuje zabezpečit, vybudovat hnízdo, pak přijde rodina. Během života se to různě proměňuje. Dobře se zabezečit v zaměstnání, které vás bude bavit a bude vám dávat smysl. Já jsem například dostal nabídky, když jsem byl u PČR, abych šel dělat personálního šéfa do firmy, která je farmaceutická nebo do tabákového průmyslu. Ale mně to nedávalo smysl. Jsem nekuřák, nepiju, vyznávám zdravý životní styl, k lékařům nechodím, léčím se bylinkama a nemohl bych pracovat v takovém zaměstnání. Personalistika mi dává smysl, městská policie mi dává smysl. Najít si práci, která vás bude naplňovat a budete si říkat: to je to, co chci dělat. A už nikdy nebudete dělat přesčas.