Jarka Kořená: Lidé od nás odcházejí s tím, že mají obrovské „aha“ momenty

Tady v Ostravě tě docela dost lidí zná, ale my dva jsme se seznámili, když jsi byla prezidentkou Stavovské unie studentů. Dnes už se to jmenuje Younie a mně by zajímalo, jak to všechno začalo.
Vlastně to začalo tím, že jsem nastoupila na Ostravskou univerzitu. Hodně aktivit jsem dělala už na  střední škole a chtěla jsem v tom pokračovat i na vysoké, jen jsem hledala, čemu bych se věnovala. Jsem taková, že se potřebuji v něčem realizovat. Našla jsem Studentskou unii, která dělá Majáles a úplně mě to nadchlo. Byl tam tehdy můj kamarád Adam Soustružník, který byl tehdejší prezident. Adam se rozhodl, že odejde a všichni na mě – bylo mi asi devatenáct – ať to vezmu po něm. Opravdu jsem se odhodlala a jediná věc, která mě mrzí, že jsem kvůli tomu nejela na Erasmus. Ale rozhodla jsem se, že Majáles je větší zkušenost.

V té době, kdy jsi byla prezidentka, jsi celý Majáles organizovala. Mě by zajímalo, protože eventy jsme tady také řešili, kolik jsi pod sebou měla lidí? Kolik lidí v té době na Majáles chodilo?
Adam už tehdy domluvil, že se Majálesy dvou univerzit (Ostravská Univerzita a Vysoká Škola Báňská) spojí a s tímhle to předal mně a týmu, který zůstal. Ze začátku nás bylo asi osm lidí a já jsem tušila, že to sama nedám. Snažila jsem se oslovit co nejvíce kamarádů, někdy s prosíkem. Nakonec to zafungovalo tak, že tým se tím stmelil – jak to byl celkem náročný úkol, udělat Majáles, kde bylo nakonec jedenáct tisíc lidí. Potom i růst týmu začal přirozeně, protože lidé chodili dál, když viděli, že nás to baví, že je tam fajn parta lidí a nebylo to jen o práci. Když jsem pak v roce 2014 předávala Studentskou unii, tak to bylo dvacet pět, třicet lidí s rozšířeným týmem i více.

Kolik let ti v té době bylo?
Třiadvacet.

Už se k tomu pomaličku můžeme dostat. Máte rodinnou firmu Finanční rodina. Mohla jsi to, co ses naučila ve Stavovské unii, aplikovat ve vašem rodinném byznyse?
V podstatě díky tomu ta rodinná firma vznikla. Taťka byl dlouho součástí jiné firmy, která vzdělávala finanční poradce bankéře, pořád funguje, ale taťka to celou dobu cítil tak, že by chtěl více vzdělávat veřejnost. Když jsem končila a dělala poslední Majáles, taťka začal zvažovat, že by chtěl něco dělat sám a více směrem k veřejnosti s deskovou hrou Finanční svoboda, která je jeho dítě. Tehdy jsem řekla „Jo tati, pojďme do toho, já si myslím, že to společně dáme.“ Cítila jsem se jistější v tom, že mám zkušenosti s tvorbou projektů. Člověk musí přemýšlet nad tím vším, jak to zpropaguje, zorganizuje.

Máte Finanční rodinu jako firmu. Jak to funguje u vás?
Já ze srandy říkám, že jsme si nemohli vybrat horší odvětví na byznys, protože ta pověst je neskutečná. V podstatě díky tomu vznikla ta potřeba. Taťka vždycky chtěl hlavně vzdělávat, učit, to ho baví nejvíce. Lidé věděli, že mám rodiče finančníky, takže se mě ptali a chodili s těmi smlouvami, co měli od pofidérních pojišťováků. Ze začátku jsem o tom nic nevěděla, tak jsem to nosila domů a poprosila taťku, aby se na to podíval a ten se chytal za hlavu: „jejda, co to je“. Já jsem to pak musela vysvětlit, proč to ten člověk nemá dobře udělané a že poradce za to pravděpodobně získá super provizi. A tím jsem se to vlastně naučila.

Snažíte se lidem ukazovat, jak přistupovat k finanční gramotnosti a to nejen starším, ale i mladším. Jak na to klienti reagují? Mohl by váš přístup změnit názor na finanční poradce?
Většina na to reaguje velmi dobře, protože tyhle věci se moc neučí. Finanční gramotnost je na hodně nízké úrovni a tím pádem je i proto tak jednoduché, aby na tom ten obor byl tak špatně. Protože to nikdo nepozná. I špatný poradce se uživí. Lidé pak od nás odcházejí s tím, že mají obrovské „aha“ momenty. Samozřejmě se najdou i typy, které jsou přesvědčeny o své pravdě.

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/jarka-korena/