Jak napsal Jakub Trpiš svou první knihu – Volba, Klíčový okamžik

Mladý spisovatel, který neměl ambice vydávat knihy, prodal do dnešního dne 10 000 výtisků svého bestselleru Volba!

V rámci poděkování ti hned na úvod předám triko BusinessTalk, protože po vysílání fičíš na „Coloursy“.
Prý bude pršet, tak to budu potřebovat náhradní tričko. Děkuju (smích).

Jsem velmi rád, že jsi přijal naše pozvání, poslechneme si krásný příběh.
Hlavně jsem rád, že se mi to povedlo, protože mnoho spisovatelů se proslaví až po smrti.

Mohu říct, je živý (smích). Dnes jsi tady jako spisovatel, ale kdo vlastně jsi?
K psaní jsem se dostal náhodou, nebyl jsem vždy spisovatelem, nechtěl jsem psát od malička. Chodil jsem do školy, mám kariéru bezpečnostního technika. Ke spisovatelství jsem se dostal oklikou, když jsem asi v roce 2005 začal psát blog, pět let jsem psal články o motivaci a osobním růstu, protože jsem k tomu tíhnul. Bavilo mě o tom přemýšlet, psát, mělo to sledovanost. Ale tehdy jsem si říkal, že bych nebyl schopen napsat něco většího. Bohudík přišla inspirace na první knihu. To mi vtrhl příběh do hlavy a nemohl jsem na něj přestat myslet. První kniha Volba. Je to silné téma, které v člověku rezonuje ještě dlouho poté, co jej přečetl.

Já tě ale ještě přeruším. Ty jsi studoval na vysoké škole a pracoval jsi jako technik BOZP. To jsi chtěl dělat?
Byla to moje druhá možnost, chtěl jsem jít na Policejní akademii, kam jsem se nedostal. Když se na to dívám zpětně, jsem za to strašně rád. U policie bych se necítil dobře, jsem svobodomyslný člověk.
Pak jsem nastoupil do Mittalu, což byla obrovská škola. Klasická „bezpečařina“ od vyšetřování úrazů po prevenci rizik. Je to odborná práce, člověk se musí hodně „hrabat“ v dokumentaci a mluvit s lidmi.

Psal jsi diplomku a u toho jsi říkal, jak mohu napsat knihu, když mě nebaví psát diplomka?
Nikdy jsem nepsal a učitel z češtiny mi říkal, že mi dává trojku jenom proto, že mě má rád. V diplomce mě to začalo bavit, číst zdroje, dávat je dohromady, do lidské řeči a bavit se tím, jak to skloubit.

Nějaký čas jsi strávil i ve Spojených státech. Co jsi tam dělal?
Tam jsem byl v rámci školy – tři měsíce jsem cestoval a tři měsíce jsem pracoval. Pro mně obrovská zkušenost. Možná jsou i tam základy v osobním rozvoji, protože v USA mě začala zajímat motivace.

Zajímal by mě prvotní impulz. „Hele já chci psát a budu psát.“
To je na tom to zvláštní. Mně přišla ta velká inspirace na Volbu. Bylo to úmrtí Václava Havla a tehdy mi přišla závěrečná scéna z té knihy. Dlouho jsem se bránil a nechtěl jsem to psát, protože jsem si říkal, že na to nemám. Jenže ten příběh se v hlavě stále rozrůstal a pak jsem si řekl, zkusím napsat knihu. Vzpomínám si, jako by to bylo dneska, jak jsem napsal první kapitolu u babičky na verandě. A pak už to šlo. Za osm měsíců přišla první verze knihy.

Ještě než jsi začal psát, založil jsi server www.uspesne.eu, kde jsi psal své vlastní články. Můžeš nám k tomu něco říct?
Byly to články o osobním růstu. Do té doby jsem přemýšlení nad tím, jak být šťastný, nezažil. Lidé hledají nepřátelé, proti kterým by bojovali a maximálně na dovolené se jim uvolní duše a přemýšlejí, že by chtěli být šťastní a co to vlastně je. Četl jsem knihy, vzal z nich to podstatné a svými slovy jsem to převyprávěl. Lidé to četli a měli mé články rádi.

Sledujte nás dále, protože dnes uslyšíte několik novinek, které ještě nikde nebyly zmíněny!

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/jakub-trpis/