Ivo Gondek, zakladatel cukráren Ollies: Byl jsem neustálý hledač nových směrů

Vy jste pro mě v podnikání buldokem. Podle mě naplňujete to, co je v podnikání potřeba, to je inspirace, vůle a chuť jít za něčím. Podnik, který teď máte, je vašim osmnáctým podnikatelským záměrem a mně zajímá, kde jste vzal tu motivaci dojít až do takového čísla, abyste našel ten úspěšný byznys?
V prvé řadě bych chtěl říct, že to nebyl plán, že to bude osmnáct pokusů (smích). Člověk už do toho prvního šel s tím, že to je ten pravý do konce života, ale nebylo to tak. Samozřejmě to vše vznikalo v raném kapitalismu tady v Čechách těsně po revoluci. Já jsem původem vystudovaný hutní inženýr a měl jsem do konce života pracovat v Huti Klementa Gottwalda, která tady stála, kterou postavil můj tatínek a celá rodina v ní pracovala a bylo logické, že tam s tím vzděláním půjdu. Taťka mi tam připravil i nějaké možné pozice, kde bych mohl začít pracovně, na ocelárně, koksovně a různě. Ale revoluce vše změnila a já jsem začal přemýšlet, že bych se chtěl postavit na vlastní nohy. A když se člověk nad tím zamyslí, že skoro nic neumí, tak je mu skoro jedno, co začne. Tak jsem začal první, co se nachomejtlo, všechny různé druhy podnikání. Ať už provoz turistické chaty, to se nám zdálo dobré… Provozoval jsem koupaliště na Hulvákách, které už dneska neexistuje. Myslel jsem si, že napustíme vodu, budeme trhat lístky a budeme do smrti bohatí. Ale ukázalo se, že je to nejstudenější léto za posledních dvacet let, lidé nepřišli a celý záměr padl.
Až po mnoha letech jsem zjistil na jednom rozboru v Galupově ústavu,  kde dělali testy a studovali u každého člověka 34 talentů (seřadí je od prvního do posledního a říkají, že člověk by se měl věnovat těm, které má na prvních pěti místech), že já tam mám „aktivátor“. Když jsem si nechal vyložit, co to znamená, tak jsem se dozvěděl, že je to  člověk, který neustále rád něco začíná. Připadlo mi normální, že když jedna věc padla, začnu další.

Jen teď mimo téma. Máte rád sladké?
Jistě. To byl primární předpoklad pro to, proč vznikla cukrárna.

Já bych jen uvedl, kdo neví, tak Ivo Gondek je zakladatel sítě cukráren Ollies, kterou věřím, že ne-li všichni, tak hodně lidí zná. Ale vraťme se zpátky. Mnoho lidé poté, co jim některá věc krachne, tak skončí. Kde se ve Vás vzala ta výdrž?
Možná je to původem ze sportu, který mě hodně naučil, co to znamená, že musíš znovu vstanout. Ať už to byl fotbal nebo házená. Když máte malé děti, také si nemůžete dovolit padnout a zůstat ležet. Musíte vstát a jít něco dělat, protože rodinu z něčeho musíte živit. Já jsem si sám pro sebe předsevzal, že už jsem nezaměstnatelný, takže to musím sám nějak udělat, abychom byli schopni přežít. Důležité je říct, že jsem nezačínal jednu po druhé, ale někdy jsem souběžně dělal tři, ještě s tím, že jsem nevěděl, která bude ta pravá. Mezi tím některá byla lepší, některá byla horší, některá zanikla, některá další začínala  a byl jsem neustálý hledač nových směrů.

Když jste hledal ty směry, měl jste někde inspiraci, nebo vám dával někdo tip? Například s tím koupalištěm?
To souviselo s mými dřívějšími sportovními zaměřeními. Říkal jsem si koupaliště, cestování, to jsou takové věci, které mám rád. Říkal jsem si, že ideální je dělat něco, co má člověk rád, protože pak je to blízko k úspěchu. I když jsem nějaké podnikání vždycky měl, tak jsem se pořád díval kolem sebe, co se děje, co kdo dělá, na čem roste jeho podnikání. A nabyl jsem takového dojmu, že to, co vidím u jiných, je jednodušší a lepší než to, co dělám já. A říkal jsem si, proč nedělám to, co dělají oni. Co kdybych zkusil tamto? Vždyť to jednoznačně vypadá jednodušší než to, co dělám já. Zabořil jsem se do nějakého nového oboru, získal jsem informace a pochopil jsem, že i ten další obor je stejně těžký a není tak růžový, jak vypadal zvenčí.

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/ivo-gondek/