WOLF HUNT: Headhunterská kancelář, kde alfa samci loví chytré hlavy

Dnes jsme tady samí alfa samci. A to doslova a do písmene. Minimálně dva z nás. Já jsem rád, že vám mohu představit Ivara a Ondřeje, ahoj chlapi. Můžete povykládat o tom, co vlastně děláte, říct váš příběh a rozebrat vaši alfa samčí smečku. Je to společnost Wolf Hunt a i o tom bude dnešní rozhovor.

Pojďme říct příběh od začátku, abychom ukázali inspiraci, že když člověk něco začne dělat a baví ho to, tak z toho může udělat skvělý byznys. Co jste studovali, než jste se dostali k vaší činnosti?
Ondřej Havlíček: Oba dva jsme studovali Masarykovu univerzitu, s tím, že Ivar byl na filozofické fakultě a já na fakultě sociálních studií. Můj obor byl politologie a … řekni to sám.
Ivar Mesenský: Interaktivní média. Mimo nábor (smích).

Cítili jste, že chcete vstoupit do personalistiky, nebo co bylo předmětem těch studií, že jste se pak vrhli na personalistiku?
Ivar: S Ondrou jsme se potkali na vysoké škole, protože jsme měli stejnou univerzitu. Bylo to o naladění, které mezi námi bylo.
Ondřej: Možná je důležité zmínit, že se nijak neidentifikujeme s personalistikou ani se nepovažujeme za personalisty. Jsme „headhunteři“, tedy lidé specializovaní vyloženě na nábor a to jde mimo HR.

Říkal jsi interaktivní média. Co bylo předmětem takového studia?
Ivar: Jsou to humanitní studia, která jsou zaměřená na lidi, je tam část sociologie, umění všeobecného rozhledu. Vždycky mě zajímali lidi, zajímaly mě příběhy, jevy ve společnosti. Ale dál se to pilovalo až po té škole.

Zaujalo mě to, že tě zajímaly příběhy lidí. Celý BusinessTalk je o příbězích. Měli jsme jeden pořad, první díl BusinessTalk Session, který jsme právě věnovali HR. Pokud bude další díl, tak vím, že vás pozvat a podívat se na HR z úplně jiného úhlu pohledu. Ale pojďme zpátky. Pak jste skočili do personální agentury, nebo bylo ještě něco jiného?
Ondřej: V mém případě tam byla krátká epizoda, kdy jsem pracoval v „share servis centru“. Ale cítil jsem, že to není to správné místo. Pak, na popud Ivara, který začal o trošku dřív v personální agentuře, jsem se k tomu dostal a hned si pamatuji, jak jsem byl ve zkušební lhůtě, tak jsem věděl, že jdu správným směrem.

U tebe to bylo podobně, Ivare?
Dá se říct, že ano. Já jsem hledal po škole uplatnění, protože s takovým oborem to není jednoduché (smích), tak jsem se díval po trhu a prošel jsem více prací, ale dá se říct, že to byly krátké věci při škole, které mi mohly říci trošku víc o tom, jak vypadá realita pracovního trhu.  A ve chvíli, kdy jsem si po škole hledal zaměstnání na plný úvazek, tak jsem absolvoval několik pohovorů. A docela mě zaujala práce lidí na „druhé straně stolu“. Pomáhají lidem, slyší hodně příběhů, musí si věci propojovat, musí mít rozhodnutí, musí mít k sobě toho správného kolegu. Říkal jsem si, že čich na lidi mám a pak už jsem měl jasno. Zkusím personální agenturu, měl jsem nějakou představu o tom, co se v personální agentuře děje a jak pracují personální konzultanti. Nakonec jsem uspěl v největší personální agentuře u nás a tam jsem přišel na to, o čem to opravdu je, samozřejmě trošku střet s realitou. Když bych se teď vrátil k tomu vzdělání, tak zpětně vnímám práci v personální agentuře, kde jsem nakonec strávil dva a půl roku, jako vysokou školu rekrutentů. Tam člověk může sbírat teoretické zkušenosti.

Dostali jste se tedy do personální agentury a tam jste si osahali tu práci. Je to tak?
Ondřej: Přesně tak. Každá agentura funguje trošku jinak, ale pořád, za našich časů, kdy jsme začínali, tak to nebylo nijak extra strukturované a normálně se dělala tři sta šedesátka, což třeba dneska je rozpadlé do jednotlivých pozic a málokdy jeden člověk dělá všechno. Ale o to brutálnější průprava to byla, protože co si budeme povídat, je to výkonově orientovaný byznys a úmrtnost nováčků v agenturách je vysoká.

Celý rozhovor najdete na našem webu businesstalk.cz/rozhovory/ivar-mesensky-a-ondrej-havlicek/